Vývoj zahraničních investic na Slovensku
Zahraniční investice – na jedné straně uznávaný nástroj v boji proti snižování nezaměstnanosti, na druhé straně však odbytové místo obrovského množství financí, které tam směřují v zájmu blaha státu, ale jak je často prezentováno veřejnosti, především v zájmu nás, občanů.
Obrovské finanční korporace sice v dané zemi investují miliardy, avšak i tato země je nucena investovat další prostředky podle smluvní dohody s danou firmou, které zahrnují zejména výkup pozemků, výstavbu přístupových komunikací – vybudování infrastruktury, státní dotace apod. Tyto náklady jsou často vysoké.
Cílem mé seminární práce je poskytnout obraz o vývoji zahraničních investic nejen na Slovensku, ale i v zemích V4. Do práce jsem kromě definic a charakteristik různých ekonomů a odborných posudků zahrnula také prognózy společností, které se zpracováním podobných statistik zabývají.
1 Zahraniční investice
Investice jsou ve všeobecné ekonomické teorii považovány za … ekonomickou činnost, při níž se subjekt vzdává současné spotřeby s očekáváním zvýšení produktu v budoucnosti.
Zahraniční investice jsou jednou z forem realizace dlouhodobého mezinárodního pohybu kapitálu. Zahraniční investice lze rozdělit do tří základních kategorií:
- Portfoliové investice – jsou pasivní investice, na jejichž základě investor neovládá ani neřídí firmu v zahraničí, jde pouze o majetkovou účast. Ze zahraničí mu tedy plynou výnosy z kapitálu (úroky, dividendy, podíl na zisku apod.).
- Přímé zahraniční investice (PZI) – nákup podílu společnosti, který umožňuje plnou kontrolu nad firmou. Investor se tedy podílí nejen na zisku firmy, ale i na jejím vlastnictví takovým způsobem, že ji může ovládat, kontrolovat či řídit. Jako protihodnotu poskytuje investorská firma zahraniční zemi své finanční, manažerské, technické a další zdroje.
- Poskytnutí půjček a úvěrů – představuje dluhové krytí domácích investic, což je často nákladnější formou investování. Tato forma je výhodná v případě vysoké návratnosti z investice, na kterou se úvěr vztahuje.
1.1 Přímé zahraniční investice
Přímé zahraniční investice lze definovat různými způsoby:
OSN definuje investice jako investice, jejichž základem je dlouhodobý vztah a trvalý zájem subjektu se sídlem v jedné zemi o subjekt se sídlem v jiné zemi.
Lindert považuje přímou zahraniční investici za tok podnikatelského kapitálu ve formě kombinace manažerských schopností a finančních půjček.
U.S. Department of Commerce: Přímé zahraniční investice zahrnují všechny formy zahraničních podniků, ve kterých americký občan, firma nebo skupina vlastní 10 % a více podíl.
Národní banka Slovenska (NBS) vychází z definice stanovené OECD v souladu s Eurostatem a MMF: přímou zahraniční investicí je takové vynaložení peněžních prostředků nebo jiných majetkových hodnot ocenitelných penězi, jehož cílem je založení, získání nebo rozšíření trvalých ekonomických vztahů investora či domácích subjektů jednajících společně v podnikání v zahraničí nebo investora cizince či cizinců jednajících společně v podnikání v tuzemsku, a to jednou z těchto forem:
- vznik nebo získání 100% podílu na podnikání
- účast na podnikání, pokud investor vlastní nebo získá nejméně 10 % podíl na základním kapitálu obchodní společnosti, nejméně 10 % podíl na čistém obchodním kapitálu společnosti, nebo nejméně 10 % hlasovacích práv
- přijetí nebo poskytnutí finančního úvěru investorem na podnikání, pokud má investor na tomto podnikání účast podle bodu 1 nebo 2, nebo pokud je finanční úvěr spojen s vlivem na řízení společnosti, který je srovnatelný s vlivem podle bodu 1 či 2
- použití výnosu z existující přímé investice do této investice
1.2 Přímé zahraniční investice a jejich teoretické zdůvodnění
Teoretické přístupy v této oblasti se liší podle toho, zda jde o pohled odborníka na mezinárodní finance, makroekonoma nebo manažera. Mezi základní teoretické přístupy k přímým zahraničním investicím patří:
- Teorie tržní nedokonalosti
- Teorie monopolistické výhody
- Teorie závislosti oligopolistických firem
- Teorie životního cyklu výrobku
- Teorie internacionalizace
- Eklektická teorie
2 Vývoj přímých zahraničních investic
Z časového hlediska působení přímých zahraničních investic v ekonomice prochází různými vývojovými fázemi. Nejvýznamnější hypotézou v této oblasti je práce J.H. Dunninga. Svoji teorii vyvinul počátkem osmdesátých let a rozčlenil ji do pěti fází.
V první fázi daná země v zahraničí neinvestuje. Právě kvůli nízké úrovni rozvoje nedokáže v daném konkurenčním prostředí využít svých předností prostřednictvím přímých investic. Aktivní mezinárodní spolupráce nastává až pomocí exportu. Současně zahraniční podniky začnou investovat v tuzemsku, ale zatím jen v malém rozsahu kvůli omezeným specifickým podmínkám, jako jsou malý trh, nedostatečná kvalifikace pracovních sil, slabá infrastruktura apod.
Ve druhé fázi rozvoje nabývají přímé zahraniční investice v zemi na významu. Významně se projevuje objem výroby, který zásobuje místní trh. Pracovní síly se seznamují s vyšší produktivitou práce a výrobním procesem. Přitom úroveň mezd je v této fázi nízká. Přímé investice nejsou ještě propojené s ostatním hospodářstvím země. V důsledku nedokonalostí lokálního trhu informací, zboží a kapitálu jsou vysoké transakční náklady, proto se investoři snaží trhy integrovat a v rámci nich realizovat podnikové transakce. Přímé zahraniční investice se vyskytují jen zřídka.
Ve třetí fázi už země vykazuje vyšší podíl přímých zahraničních investic. Domácí podniky získávají zkušenosti z rozvinutého trhu a ze styku se zahraničními firmami. V důsledku rostoucí úrovně mezd země začíná ztrácet výhodu levné pracovní síly. Zahraniční investice přicházejí na základě jiných výhod, jako jsou vysoká poptávka, domácí technologický rozvoj, moderní infrastruktura apod. Rozvoj vývozních investic však je nižší než rozvoj dovozních, i když se postupně přibližují. Ve čtvrté fázi se země stává významným přímým investorem v zahraničí.
V poslední fázi se rozvíjí vnitroodvětvový mezinárodní obchod založený na vnitroodvětvové dělbě práce. Dunning ji označuje jako intraindustriální produkci. Rozhodnutí o místě založení nové pobočky už nejsou orientována na zemní specifika, ale více zohledňují efekt rozvoje mezinárodní dělby práce. Dovozní přímé investice začínají růst, ale z jiných důvodů než v prvních fázích, například jako důsledek rozšíření sortimentu.
3 Faktory determinující příliv zahraničních investic
Rozhodování o umístění výroby v mezinárodním prostředí závisí na mnoha faktorech. Je zřejmé, že identifikace, porozumění a určení determinant přílivu PZI je velmi komplexní problém, který závisí na charakteristikách dané země, sektoru a společnosti.
Podle Baláže lze determinanty investičního rozhodování rozdělit do dvou základních skupin:
- Interní – vycházejí z vnitřních podmínek a zdrojů firmy
- management
- nový zaměstnanec
- významná událost
- Externí – soubor faktorů vycházejících z ekonomického, kulturního a právního prostředí hostitelské země
- determinanty v mateřské zemi
- determinanty v hostitelské zemi
Z věcného hlediska existují tři typy determinantů:
- politické (nákladové faktory)
- ekonomické (poptažní faktory)
- podnikatelské prostředí a podpora zahraničního investora (investiční prostředí)
4 Efekty přímých zahraničních investic
Vlády různých zemí stále častěji považují PZI za nástroj zvyšování konkurenceschopnosti vlastních zdrojů. Přímé zahraniční investice ovlivňují ekonomické, politické i sociální jevy nejen v hostitelské, ale i mateřské zemi. Odborná ekonomická literatura rozlišuje mezi:
- přímými pozitivními efekty
- nepřímými – externalitami
Působení přímých zahraničních investic může být pozitivní, negativní, okamžité nebo opožděné. Mezi základní efekty patří:
- vliv na národní důchod
- vliv na obchodní a platební bilanci
- vliv na zaměstnanost
- působení na hospodářskou strukturu
- přenos technologií a know-how
- sociální a politické aspekty
- vliv na národní suverenitu
5 Přímé zahraniční investice a země střední Evropy
Příliv přímých zahraničních investic sehrál významnou roli při procesu transformace postkomunistických zemí střední Evropy. Od začátku procesu se příliv investic postupně zvyšoval. Výrazný pokles nastal pouze v roce 2003, pravděpodobně v důsledku globálního snížení investiční aktivity.
Maďarsko bylo na počátku transformace nejatraktivnější zemí. Vedlejší role Slovenska a České republiky postupně klesala, zatímco zájem zahraničních investorů narůstal. Slovensko spolu s ČR mají třikrát méně obyvatel než Maďarsko s Polskem, přesto v roce 2002 přilákaly třikrát více investic.
Po poklesu přílivu PZI v roce 2003, kdy objem investic nedosáhl ani poloviny úrovně roku 2002, následoval v roce 2004 opětovný růst, kdy byla opět dosažena úroveň z roku 2002, a tento trend pokračoval i v následujícím roce. V roce 2006 těžily země Visegrádské čtyřky převážně z přízně automobilového průmyslu a zlepšily si pozice v průmyslu.
Liberalizace trhů a privatizace strategických podniků a celých odvětví dokázaly do Česka a Slovenska přilákat vysoký příliv přímých zahraničních investic. Společně tyto země přilákaly 87,7 mld. USD zahraničního kapitálu. Z grafu je patrné, že příliv PZI byl v každé zemi odlišný, což ovlivnilo mnoho faktorů.
5.1 Původ přímých zahraničních investic podle země investora
Většina přímých zahraničních investic pochází z vyspělých zemí, přičemž hlavním zdrojem je Evropská unie. Tři největší investoři na Slovensku jsou Německo, Nizozemsko a Rakousko. Tyto tři země se společně podílejí na více než polovině stavu přímých zahraničních investic na Slovensku.
5.2 Odvětvové směřování přímých zahraničních investic
Přímé zahraniční investice byly směřovány do různých sektorů, což záviselo mimo jiné na jejich úrovni otevřenosti zahraničnímu kapitálu. Nejvýznamnějším sektorem na Slovensku je průmysl, do nějž směřovalo přibližně 40 % PZI. Druhým nejdůležitějším sektorem jsou bankovnictví a pojišťovnictví, kam směřoval asi každý pátý investovaný dolar.
5.3 Příliv přímých zahraničních investic podle krajů
Od počátku je vstup přímých zahraničních investic poznamenán regionální nerovností. Na Slovensku rozdělení na osm krajů zpracovává NBS až od roku 1998 na základě nového územněsprávního členění.
6 Aktuální výsledky spolupráce zemí V4 a plány do budoucna
Jasná vůle, vedení předsednictví a obětavá práce expertů z vojenské oblasti přinesly značné úspěchy, které vyústily v hlubší spolupráci mezi čtyřmi zeměmi.
Do budoucna by měla spolupráce V4 pokračovat v různých vojenských oblastech zahrnujících výcvik, výměnu zkušeností, sdílení informací a transformaci obrany. Předsednictví EU by mělo být využito k vzájemné podpoře v mezinárodních jednotkách v rámci NATO a EU. Hlavní oblasti spolupráce v misích zahrnují rozvoj schopností, mezinárodní logistickou spolupráci, získávání poznatků, výcvik a vytvoření V4 EU Battlegroup (EU BG).
Schopná V4 EU BG po roce 2015 by pravděpodobně byla nejvýznamnějším krokem směrem k vojenské spolupráci V4.
Uvedené definice, charakteristiky, prognózy, statistiky a struktury nám ukazují, že efekt přímých zahraničních investic na ekonomiku země je pozitivní. Často se však názory ekonomů liší při posuzování míry efektivity těchto investic.
V počáteční fázi přitahování PZI je vláda motivována podpor
