Základní nástroje regulace trhu cenných papírů
Mezi základní nástroje regulace trhu cenných papírů patří:
- informační povinnost emitenta
- deregulace
- harmonizace
- samoregulace
Informační povinnost emitenta
Informační povinnost emitenta slouží k zajištění dostatečného množství pravdivých, aktuálních a významných informací pro investora. V praxi je informační povinnost zajištěna při emisi vytvořením prospektu a v průběhu doby obchodování daného nástroje je nutné pravidelně zveřejňovat obchodní zprávy.
Regulační instituce neurčují, zda je emitent kvalitní či nikoliv, jejich úkolem je ověřit, zda emitent zveřejňuje informace a zda jsou pravdivé. Cílem je ochránit před nekalými praktikami (praní špinavých peněz).
Zneužití neveřejných informací
Regulace trhu cenných papírů je zaměřena proti obchodům, které jsou založeny na neveřejných informacích – ty jsou veřejnosti neznámé burzovně významné skutečnosti týkající se jednoho nebo více emitentů. Dochází k zneužívání neveřejných informací dvěma způsoby:
- primární osobou (informace získané z pracovněprávního vztahu)
- sekundární osobou (získává informace nelegálním způsobem od primární osoby)
Zneužívání neveřejných informací je trestný čin (nelegální obchod):
- nejsou příliš atraktivní neveřejné informace u velkých akciových společností, protože nevyvolávají výrazné kolísání tržních hodnot firmy
- pokud kolísání tržní hodnoty firmy nesouvisí s makroekonomickými veličinami, pak něco ve firmě není v pořádku
- dochází k podkopání důvěry investorů
Menšinový klub ekonomů
Takzvaný „Menšinový klub ekonomů“ představuje ekonomický směr, který považuje neveřejné informace za prospěšné. Zástupci menšinového klubu ekonomů tvrdí, že takové nelegální obchody zvyšují aktivitu podnikatelů, kteří jsou více zainteresovaní na zisku, a že umožňují suplovat neschopnost veřejnosti ocenit hodnotu informace. Obchody jsou podle nich prospěšné, pokud není možné některé informace seriózně zveřejnit (například z důvodu ohrožení konkurenčních výhod firmy).
Henry G. Manne a prospěšnost neveřejných informací
Představitelem směru, který považuje neveřejné informace za prospěšné, je Henry G. Manne. Jeho argumenty jsou:
- tyto obchody zvyšují aktivitu podnikatelů, protože jsou více zainteresováni na zisku
- obchody umožňují ocenit hodnotu informací
- obchody jsou prospěšné tehdy, když neohrožují konkurenční výhody firmy
Současné trendy regulace
V současnosti probíhá proces deregulace, harmonizace a samoregulace.
Deregulace
- upouští se od administrativních nástrojů a využívají se tržní nástroje
- investor na trhu cenných papírů by měl být primárně chráněn konkurencí a až sekundárně státem
Harmonizace
- probíhá na celosvětové i regionální úrovni
Samoregulace
- primární tvůrci regulární politiky jsou jejími regulátory
- jejich činnost je financována trhem a nikoliv z prostředků státu
- např. kotování cenných papírů na sekundárních trzích, udělování licencí brokerům
- samoregulační instituce jsou schopny identifikovat problémy ještě v počátcích a danou situaci řešit
- státní regulace tvoří protiklad samoregulace, zároveň ji však doplňuje
- vztah mezi státní regulací a samoregulací musí být jasně definován
Praní špinavých peněz
K tomuto jevu dochází při realizaci kontraktů, které nemají legální charakter. Tento obchod je známý již desítky let. Dochází k expanzi těchto nezákonných aktivit. Extrémní nárůst zaznamenán ve druhé polovině 70. let.
Podstata
- pokud se jedná o nelegální aktivity, většina plateb se uskutečňuje v hotovosti, která se musí legalizovat (vyprat), tedy změnit na legální příjem
- od poloviny 70. let se instituce snaží proti nim bojovat
- systém praní špinavých peněz se neustále vyvíjí a obsahuje částky neuvěřitelně velké
Definice špinavých peněz
Jsou to peníze pocházející z trestné činnosti (organizovaný zločin – drogy, strategické suroviny, obchod s lidmi, velké finanční podvody, zpronevěry, provoz nelegálních her, falšování cenných papírů), které se formou praní dostávají do legálního systému tak, že se zatají jejich původ a poté působí jako legálně získané peníze.
V praxi v tomto procesu sehrávají významnou roli velké firmy, směnárny, investiční společnosti a banky.
Formy praní špinavých peněz
- Špinavé peníze jsou uloženy na velké množství bankovních účtů a následně převáděny do různých zemí
- Přeprava finančních prostředků do zemí, kde chybí mechanismus regulace a kontroly legálních obchodů
- Předstírání, že špinavé peníze jsou legálním příjmem z legálního podnikání
- Realizace plateb mezi firmami za neexistující služby a produkty
- Nákup a zpětný prodej žetonů z kasina
Více o praní špinavých peněz si můžete přečíst na stránce Regulace trhu s cennými papíry.
