Název článku:
Změny ekonomického prostředí
Obsah článku:
Nové události nutí manažery přehodnocovat pozici podniku a jeho perspektivy. Musí být připraveni přizpůsobit se potřebám zákazníků, změnám v mezinárodním dění, technickému rozvoji a reagovat na ostatní příležitosti a hrozby z externího i interního prostředí.
Konkurenční výhoda
Konkurenční výhoda představuje jedinečnou pozici, kterou podnik získává ve srovnání s konkurenty.
- výhody získává významným podílem na trhu, atraktivitou trhu, kvalitou produktu, jedinečností produktu, používáním nových informačních technologií, schopností přizpůsobit se požadavkům trhu, know-how a znalostmi, znalostmi zaměstnanců,
- udržování si neustálé konkurenční výhody je faktorem ovlivňujícím život firmy, proto základní podmínkou budování konkurenční výhody je, aby byla předmětem strategického řízení,
- znamená to vytvoření takových mechanismů, které umožňují předvídat budoucí vývoj trhu a jeho vliv na konkurenceschopnost firmy,
- nedostatečné rozvinutí forem strategického řízení je jednou z vážných překážek rozvoje konkurenceschopnosti slovenských firem.
Nová ekonomika – New Economy
New economy neboli nová ekonomika přinesla intenzifikaci výrobního procesu (zvýšení výrobní výkonnosti) a růst produktivity práce.
- obojí je poháněno investicemi do informačních a komunikačních technologií,
- růst produktivity práce je charakteristický prohlubováním kapitálu, tzv. růstem kapitálové vybavenosti na pracovníka,
- ekonomické prostředí se vyznačuje dvěma zásadními jevy: hyperkonkurencí a globalizací. Obě spolu souvisí.
Hyperkonkurence
Hyperkonkurence představuje situaci, kdy se rozhodující konkurenční boj na světovém trhu odehrává mezi nadnárodními společnostmi typu obřích transnacionálních korporací (TNC).
- úspěšnost v tomto boji je závislá nejen na kvalitě produktu a jeho ceně, ale především na schopnosti inovovat,
- TNC – jsou schopny těžit z extenzivního procesu globalizace – alokovat své zdroje v rámci světové ekonomiky tak, aby dosáhly maximálních výhod, které jim jednotlivé ekonomiky a trhy nabízejí.
Globalizace
Globalizace znamená proces sjednocování zemí, kultur, ekonomik, měnových jednotek a podobně. Globalizace pro transnacionální korporace znamená rozhodnout:
- do kterých regionů umístit výzkum a vývoj,
- kde umístit tvorbu designu, vysoce sofistikované operace,
- kde nejlépe umístit činnosti a operace:
- nenáročné na know-how,
- s nízkou přidanou hodnotou,
- nebo problematické z hlediska dopadu na životní prostředí či náročné na suroviny a energii.
Proces globalizace vede k likvidaci, v lepším případě k pohlcení konkurenčně slabých velkých národních podniků nadnárodními korporacemi, stupňuje se tlak na lokálně působící dodavatele a subdodavatele, kteří pokud chtějí udržet zakázky, jsou nuceni stlačovat vlastní náklady a zvyšovat produktivitu, resp. snižovat své ziskové marže.
Diamant M. E. Portera
- Porter si uvědomoval nové paradigma (vzor/model) a soustředil se na stimulování konkurenceschopnosti,
- odpovědí na otázku na čem závisí schopnost jednotlivých ekonomik a jejich podniků prosadit se na zahraničních trzích a v mezinárodních soutěžích hledá M. E. Porter v domácí základně – čtyřech definovaných faktorech charakterizujících domácí (národní) podnikatelské prostředí,
- faktory a jejich vzájemné vztahy jsou znázorněny ve formě takzvaného porterova diamantu (domácí základna).
Domácí základna
Čtyři vrcholy diamantu domácí základny:
- firemní strategie, struktura a rivalita,
- zásoba výrobních faktorů,
- existence příbuzných a dodavatelských odvětví,
- charakter domácí poptávky.
Zásoba výrobních faktorů představuje přírodní zdroje, pracovní sílu (je nejvyšší přidanou hodnotou) a infrastrukturu (zdroje, výroba, zařízení). Každá země se soustředí na produkci takového zboží, které je:
- náročné na výrobní faktory,
- kterého má země relativně nejvíce (jsou relativně nejlevnější),
- výrobní faktory typu přírodních zdrojů nebo levné pracovní síly dnes nevytvářejí dlouhodobou konkurenční výhodu národa,
- podniky s levnou pracovní silou a dostatkem přírodních zdrojů často tyto faktory využívají neefektivně a omezují investice do moderní techniky a vzdělávání.
Země musí mít dostatek vzdělaných, kvalifikovaných pracovníků. Nejvýznamnějším hnacím prvkem hospodářského růstu se stávají tzv. „high-knowledge“ – vysoké znalosti, produkované vědecko-inženýrskými mozkovými dráhami.
Charakter domácí poptávky se týká náročnosti domácích odběratelů a zákazníků, celkové životní úrovně, ale také životního stylu a hodnotové orientace společnosti. Pokud je domácí trh a zákazník náročný a je obtížné jej uspokojit, má to z dlouhodobého hlediska pozitivní vliv i na mezinárodní konkurenceschopnost ekonomiky. Domácí výrobci tak mohou získat časový náskok před zahraničními konkurenty, kteří teprve nyní hledají příslušné řešení.
Příbuzná a dodavatelská odvětví – konkurenceschopnost ekonomiky je pozitivně ovlivněna domácími dodavateli, kteří jsou sami nuceni čelit konkurenci, jsou zapojeni do mezinárodního podnikání a jsou tak sami konkurenceschopní na světovém trhu. TNC často spolupracují ve více zemích s těmi samými dodavateli. Pokud je domácí dodavatel schopný splnit nejvyšší mezinárodní standardy, může zvýšit efektivitu a mezinárodní konkurenceschopnost.
Firemní strategie, struktura a rivalita se týká úrovně řízení podniku, úrovně strategického řízení. Hyperkonkurence se nesoustředí pouze na kvalitu a cenu výrobků. Konkurenční výhodou se stává samotný systém řízení podniku a jeho schopnost rychle se přizpůsobovat měnícím se požadavkům trhu, především produkovat průlomové inovace.
