Empirický management – pragmatická škola managementu

Je založen na analýze a zhodnocení poznatků manažerské praxe. Vzhledem k šíři těchto zkušeností v různých oblastech a na různých úrovních je velmi rozšířený. Z důvodu, že představitelé pragmatických přístupů zpracovávají především zkušenosti a návrhy na řešení reálných problémů, zpravidla nerozvíjejí žádné výraznější teoretické základy. Kladem, a také důvodem značné popularity tohoto přístupu v manažerské praxi, je snaha vypracovat a určit konkrétní doporučení pro manažerské jednání. Empirici v současné době téměř jednomyslně odmítají autoritativní styly řízení, a to ve prospěch neformálních stylů. Hlavními představiteli tohoto přístupu jsou P. F. Drucker, H. Mintzberg, J. P. Kotler, T. J. Peters a R. H. Waterman.

P. F. DRUCKER (1909)

Vstoupil do povědomí manažerské teorie svou filozofickou koncepcí managementu jako umění a souboru znalostí potřebných k řízení podnikové činnosti. Zdůrazňuje nutnost stále první orientace na konečný výsledek. V tomto smyslu je kritériem kvality managementu praktický úspěch konkrétní činnosti. Zdůrazňoval potřebu vyvážit péči o přítomnost a budoucnost. Zároveň upozorňoval na nezbytnost změny manažerského myšlení v současném období rychlého vědecko-technického pokroku. Definoval 5 základních činností manažera:

• stanovení cílů
• organizace práce
• motivace a komunikace
• měření a hodnocení
• kvalifikační rozvoj pracovníků

H. MINTZBERG a J. P. KOTLER

Kladou důraz na mezilidské vztahy, zdůrazňují potřebu kvalifikace, životní energie a motivace u manažerů.

Mintzberg pozoroval, co manažeři skutečně dělají, a dospěl k závěru, že nevykonávají klasické manažerské funkce jako plánování, organizování apod., ale:

• mezilidské úkoly – reprezentativní úloha, úloha vedoucího a úloha prostředníka
• informační úkoly – úloha příjemce, úloha šiřitele a úloha mluvčího
• rozhodovací úkoly – úloha podnikatele, úloha odstraňovatele rušivých vlivů, úloha alokátora zdrojů a úloha vyjednavače

T. J. PETERS a R. H. WATERMAN

Vstoupili do povědomí koncepcí dokonalosti. Realizovali výzkum ve 100 amerických firmách, na jehož základě identifikovali 8 základních znaků dokonalých podniků:

• aktivní vystupování top manažerů, aktivní jednání
• být blízko u zákazníka
• autonomie a podnikavost
• zvyšování produktivity práce prostřednictvím lidí
• držet se činností, kde vznikají hodnoty firmy
• držet se toho, co firma zná a umí
• jednoduchá organizace s malým aparátem
• umění řídit „přitahováním a uvolňováním otěží“