Značka: podnikové financie

Rozpočtový proces veřejných financí zahrnuje čtyři základní etapy: přípravu, projednávání, plnění a kontrolu veřejného rozpočtu, přičemž rozpočtové období v ČR odpovídá kalendářnímu roku a proces může zasahovat do dvou až tří let.

Veřejný dluh představuje souhrn závazků státu, obcí a regionů vůči dalším ekonomickým subjektům. Financování rozpočtového deficitu je možné emisí peněz nebo dluhovým financováním, přičemž úvěry jsou preferovanou formou, přičemž v EU by veře

Veřejné příjmy jsou klíčovým zdrojem financování veřejných výdajů a lze je členit podle pravidelnosti, časového a ekonomického hlediska, dopadu, působnosti a závaznosti, zahrnují jak daňové, tak nedaňové příjmy.

Daňový systém je formován historickým vývojem, politicko-ekonomickou orientací a cíli hospodářské politiky. Liberalismus zdůrazňuje minimální daňovou zátěž, zatímco keynesovská koncepce vnímá snížení daní jako stimul pro pracovní aktivitu,

Daňová kvóta je makroekonomický ukazatel vyjadřující podíl daní a pojistného na HDP, zahrnující varianty zaměřené na daně, pojistné odvody a jejich součet jako komplexní měřítko fiskální zátěže ekonomiky.

Deficit veřejných rozpočtů lze řešit emisním financováním nebo dluhovým financováním, které zahrnuje vnitřní a vnější úvěry. Veřejný dluh, zahrnující závazky státu, obcí a regionů, dlouhodobě zatěžuje ekonomiku a v EU by neměl překročit 60

Veřejné příjmy slouží jako zdroj financování veřejných výdajů a dělí se podle pravidelnosti, časového a ekonomického hlediska, dopadu daní, působnosti a závaznosti na pravidelné, běžné, daňové, přímé, celostátní a obligatorní.

Rozpočet Evropské unie stanovuje roční příjmy a výdaje pro naplnění veřejných politik a služeb, financovaných z příspěvků občanů členských států, a umožňuje fungování evropských institucí.

Investice představují výdaje zvyšující kapitálovou zásobu prostřednictvím projektů nesloužících k bezprostřední spotřebě, financované zejména zisku a odpisů vznikajících odepisováním konstantního kapitálu.

Metody hodnocení výnosnosti investic zahrnují statické, které nezohledňují časový faktor a jsou vhodné pro krátkodobé investice, a dynamické, které časový faktor zahrnují a používají se u dlouhodobých investic.

Nejčastěji používané metody hodnocení investic zahrnují průměrné a diskontované náklady, čistou současnou hodnotu, index rentability, vnitřní výnosové procento, dobu návratnosti a metodu výnosnosti investic.

Metoda průměrných ročních nákladů porovnává investiční varianty podle nejnižších ročních nákladů zahrnujících odpisy a úroky. Diskontované náklady zohledňují náklady během celé životnosti projektu.